Český fotbal, Fanoušci

Facebook logo
Instagram logo
Twitter logo
Twitter logo

Michal Trávníček: “Jako fanoušek Sparty bych se musel stydět”

Autor: Jan Klásek

Zdroj fotografie: Michal Trávníček

Mnohokrát jsem ve svém životě zažil, jak člověk z Moravy pohrdá vším pražským. Když však projdu všechny fanoušky pražské Slavie, které znám, tak toho největšího “blázna” nenajdu ve Strašnicích či Vršovicích. Pochází z malého městečka Valašské Klobouky ve Zlínském kraji. To leží více než tři sta kilometrů od Prahy. Slavia je však celorepublikový fenomén. Michal Trávníček je důkazem toho, že věrný fanoušek fotbalové Slavie, nemusí nutně pocházet z dnes již proslulé Tribuny sever. Na té ho totiž ve vršovickém Edenu nenajdete. Jaký je tedy jeho pohled na fotbal?

 

Začnu netradičně: pamatuješ, kdy jsme se poprvé setkali?

“Někdy na vysoké škole. Studoval jsi s mým bratrem.”

Ano, na Hladnově nedaleko Bazalů. V Ostravě jsem potkal obrovského slávistického blázna. Jak jsi se vlastně jako člověk z Moravy stal slávistickým fanouškem?

“Víceméně rodinná záležitost.”

Dědictví po předcích?

“Ano, dědictví. Kdyby mi do kolébky bylo dáno fandění Spartě, musel bych se stydět.”

Vzpomeneš si na první slávistický zápas, jež jsi sledoval?

“Nevím, ale bylo to v době, kdy za nás ještě hrál Tatarčuk a chytal nebožtík Zdeněk Jánoš.” 

Takže si dobře pamatuješ titul z roku 1996 a tehdejší slavný rok.

“Ano. Třeba gól Jirky Vávry z Říma mám před očima.”

Výsledky Slavie od té doby připomínají určitou sinusoidu. Kdy jsi zažil největší euforii?

“Největší euforie byl první postup do Champions League přes Ajax, druhou Sevilla, třetí gól Jirky Vávry.”

A nejhorší okamžik?

“Šachťar, jednoznačně Šachťar.”

Ano ten zápas se odehrál na nenáviděném Strahově. Byl jsi někdy ve fázi, kdy jsi nevěřil, že se dožiješ nového stadionu v Edenu?

“No, on ten Strahov měl taky něco do sebe. Ono nyní s úspěchy a stadionem se přilila kupa fanoušků úspěchu, kteří se tlučou do hrudi, jací byli vždy Slávisti.”

Nový stadion v Edenu způsobil největší změnu v chování fanoušků?

“Ne, to určitě ne… Jinak k nejhoršímu zážitku přidej angažmá toho morálního hov..a Straky. Není nic horší pro identitu fanouška, když klub začne trénovat někdo kdo se celý život profiloval jako velký srdcař největšího rivala.”

Na sociálních sítích tě lidé mohou znát díky videoblogu “Travinho”. Jak tě napadlo takto své dojmy ventilovat?

“Tady bych tě poupravil, název je “Travinhovo vysvědčení”, teď jsem si dával rok pauzu, ale od příštího roku bych měl točit zase. Nebylo to úplně z mé hlavy. Napadlo to kamaráda a víceméně v reakci na různé podcasty, které jsou na můj vkus příliš dlouhé. Chtěli jsme něco kratšího a efektivního.”

V některých dílech bylo vidět, že v tobě pracují emoce. Zažil jsi někdy díl kdy sis zpětně uvědomoval: toto jsem říkat neměl?

“No jéje, tolikrát.”

 

Tato videa by se tedy měla natáčet s jistým časovým odstupem?

“Jo, někdy to bylo po zápase, jindy s odstupem. Hlavně člověk se pak podíval na utkání v televizi ještě jednou a viděl ho úplně jinak.”

 

Jaký je tvůj největší slávistický sen?

“Že budeme soběstační a stejně výkonní i bez majitelů z komunistické Číny, dále pak vybudování moderní akademie a to, že v lize nastoupí tým složený z 11 odchovanců.”

 

Poslední otázka: jak bys charakterizoval typického českého fotbalového fanouška?

“Typický český fanoušek se charakterizuje tím, že fandí jen když se daří, jinak primárně nadává. Když se daří, tak jsme to “my”, když ne, tak to pokazili “oni”. Klubismus je u nás oproti cizině dost minimální, což vidíš i na tom, že je u nás vysoká návštěvnost jednorázových sportovních událostí, ale když jde o každotýdenní podporu klubu, tak jsme s tím trochu na štíru.”