Slovenský futbal, Reprezentácia, Zahraničí

Facebook logo
Instagram logo
Twitter logo
Twitter logo

Matúš Bero: Sparta je obrovské lákadlo, nebudeme si lhát

Autor: Jiří Dryák

Zdroj fotografie: Vitesse Arnhem

Když začne mluvit o své turecké anabázi, rozsvítí se mu oči. Matúš Bero zažil to pravé fotbalové šílenství. Nastupoval totiž na stadionech, kde věta „fanoušci byli naším dvanáctým hráčem“ není jen frází do větru, ale skutečným faktem. O jeho exotickém angažmá, ale i o důvodu, proč odmítl Spartu, si můžete přečíst v následném rozhovoru.

Matúši, jsi odchovanec Trenčína, prošel jsi všemi mládežnickými kategoriemi a v roce 2007 přišel pro klub naprosto zlomový moment – změnil se majitel, z Holandska přišel La Ling. Jak vzpomínáš na tohoto dneska už možno říci fotbalového bafuňáře? Co vše se změnilo? Tobě samozřejmě při té koupi bylo dvanáct let, ale jak jsi to postupem času navnímal?

Musím to jen potvrdit. V Trenčíně jsem od šesti let, dal mi možnost a prostor, abych se fotbalově rozvíjel. Když přišel pan La Ling, byl jsem mladý, ještě v mládežnických kategoriích. Těžko se to hodnotí, ale určitě přinesl stabilitu, jinou mentalitu, snažil se kupovat zahraniční hráče. Změnilo se to na takový byznys tým – jednoduše mladé hráče vypracoval a pak je dál prodával. To stejné se stalo se mnou. Já jsem Trenčínu vděčný, že mi dal možnost, mohl jsem fotbalově vyrůst. Pevně věřím, že se tam jednoho dne vrátím.”

Jaké to vlastně bylo? Ty jsi naznačil celou filozofii klubu, tedy přivést z Holandska nebo z Belgie hráče a zapracovat ho. Jak jste to vnímali vy, slovenští hráči, to skloubení asi chvíli trvalo?

“No, nebylo to jednoduché, samozřejmě ty začátky. Předtím se vytahovalo velké množství dorostenců, kteří dostávali šanci, prakticky vše bylo jen na základě domácí líhně. Když jsem měl 17 let, poprvé jsem se podíval do A-týmu. V té době to nebylo ještě tak extrémní jako například dneska, kdy v klubu najdete víc zahraničních hráčů než slovenských.

Tenkrát to bylo opravdu krásné, protože jsme se setkali s kluky, kteří v tom klubu vyrostli a hodně pro ně znamenal, a byli jsme doplněni správnými zahraničními hráči. Na základě toho přišly dva tituly a dvě vítězství v poháru, to bylo skvělé, ale rozhodně nebylo jednoduché si na to zvyknout. Člověk, když chce, tak akceptuje, jak klub funguje, smíří se s tím a naučí žít.”

Teď jsi mi trochu vzal otázku, ale jak už jsi řekl, jsi dvojnásobným mistrem ligy a dvojnásobným vítězem poháru. Nebudeme si nic nalhávat, když řekneme, že Trenčín bylo vždy hokejové město. Pociťovali jste vy hráči, že v tomto čase, o kterém se bavíme, jste změnili mentalitu lidí a ti fotbal začali mnohem více vnímat?

“Bylo to i období, kdy hokej byl trošku na ústupu, byly tam nějaké problémy s financemi a celkově okolo klubu. Myslím, že s každým sportem se popularita sveze s úspěšnými výsledky – když je máte, tak se dá trošku ovlivnit i mentalita lidí. Hráli jsme o titul a měli pravidelně vyprodáno. Určitě to bylo nejúspěšnější období v Trenčíně.”

Po tomto slavném období přišla nabídka z Turecka. Trabzonspor za tebe zaplatil dva a půl milionu euro. Jsi největší obchod, co klub kdy udělal. Nechal jsi za sebou jména jako Samuel Kalu, Moses Simon, Stanislav Lobotka nebo Wesley, který aktuálně nastupuje za Aston Villu. To musel být asi velký závazek, když v tak mladém věku dá klub za tebe takové peníze. S čím jsi vlastně do Turecka odcházel?

“Samozřejmě po tomto slavném období přišla tahle šance. Stejně už jsem cítil, že bych se chtěl někam posunout. A je potřeba říct, že Trenčín měl za mě stanovenou nějakou přestupovou částku, na které si trval, a na rovinu – Trabzonspor byl jediný tým, který byl ochoten ji splnit. Ale na druhou stranu jsem byl odchovancem Trenčína, klub do mě vložil všechno. Od šesti do devatenácti let jsem v klubu působil, dali mně vážně hodně. Ale stejně tak jsem vděčný Trabzonsporu.

To rozhodnutí nebylo jednoduché, přece jen z domácího prostředí, kde jsem všechny znal, jsem skočil do Turecka, kde to byl vážně úplně jiný fotbalový svět, ale necítil jsem se pod nějakým stresem. Když mě tento klub koupil, tak ve mně věřil. První sezonu jsem prakticky odehrál celou, ve druhé bohužel přišlo drobné zranění a těch šancí už nebylo tolik, kolik bych potřeboval, ale jednoduše ve fotbalovém životě nikdy nevíš. Já jsem byl jen šťastný, že Trabzonspor mi dal šanci a já ji bez váhaní využil.”

Říkáš jiný svět. To si asi taky nemusíme nic nalhávat, turečtí fanoušci patří k největším fanatikům neřekl bych v Evropě, ale na světě. Jaké to bylo, ze slovenské ligy najednou nastoupit na půdě Besiktase, Fenerbahce, těch velkých týmu z Istanbulu, které bojují každou sezonu o titul?

“Prakticky to se dá zhodnotit jen jednou větou: Byl to neuvěřitelný zážitek. A tím zážitkem bych nazval celé působení v Turecku – lidi, jak ten fotbal

 

 

Přečetli jste polovinu rozhovoru s Matúšom Berom. Chcete si ho dočíst celý? Klikněte na ČÍST VÍCE, rozhovor najdete na straně 30.