Český fotbal, fanoušci

Facebook logo
Instagram logo
Twitter logo
Twitter logo

Martin Hrubý: “Maminka se mnou chodila na fotbal a četla si tam knížku”

Autor: Jan Klásek

Zdroj fotografie: tyden.cz

Jsou tomu necelé dva týdny, co jsem líčil fanouškovský svět z pohledu kovaného slávisty. Aby došlo k jisté vyváženosti, rozhodl jsem se zpovídat i jednoho oddaného sparťana. S Martinem Hrubým se v daném rozhovoru bavíme o fotbalové Spartě, ale tento Pražák křtěný Vltavou by šel milovaný klub podpořit i na okresní žákovský turnaj v dominu. Jak moc specifické je sparťanské prostředí? Kde se vzala averze tvrdého jádra k postavě Jaroslava Hřebíka? A ví vůbec Sparta v současné situaci, co chce? Zkusili jsme najít odpovědi na tyto otázky.

 

Jak jsi se stal fanouškem Sparty?

“K fandění jsem se dostal přes mého dědu, který byl odjakživa velký sparťan a také mě poprvé na Letnou vzal.”

 

Pamatuješ si první zápas, na němž jsi byl?

“Bohužel si úplně nepamatuji, který to byl zápas, ale bylo mi šest let a vím, že tenkrát Sparta vyhrála.”

 

Fotbal jsi musel začít pořádně vnímat v 90. letech, kdy Spartu takřka nešlo porazit. Bylo lehčí stát se fanouškem?

“Lehčí než teď to bylo určitě. V 90. letech měl fotbal úplně jinou atmosféru než teď. Přišel jem na Letnou, strašně se mi to líbilo a úplně mě to vtáhlo mě to tak, že jsem tam chodil skoro pořád. Rodiče mě nechtěli pouštět samotného, tak kolikrát šla se mnou moje maminka a četla si tam knížku. Myslím, že jsem byl pravý fanoušek odmala a přetrvává to dodnes.”

 

Kdy jsi začal registrovat, že absolutní sparťanská dominance po sportovní stránce končí?

“V první řadě vím jako pořád aktivní sportovec, že je velice těžké udržet se na vrcholu v podstatě nepřetržitě. Každý tým proti vám hraje na 200 % a kam přijedete, je proti vám negativní prostředí. Po příchodu pana Křetínského se dostala do Sparty finanční jistota, ale bohužel přišla sportovní nezkušenost, což za pánů Košťála a Pelty prostě nebylo. Nikdy jsem na stadionu neřval: Křetínský demisi a podobné hlášky, ale podle mě je hlavní důvod, že on je zprvu podnikatel a lidem, kterými se obklopil věřil. V tom chybu nevidím, za jeho působení bylo však ve Spartě tolik kvalitních hráčů a trenérů, že trofejí mělo přijít víc. Už sedm let si pravidelně říkám, že už to bude dobré, ale bohužel vždy přijde nějaká rána, jež zkazí celou sezonu.”

 

Pro Spartu jsou hlavními rivaly Slavia a Baník. Jaký je rozdíl ve vnímání těchto soupeřů?

“Oba jsou tradiční rivalové. Zápasy s nimi dělají naši ligu atraktivnější a splňují kritéria pro označení šlágr. Baník beru jako soupeře z druhého konce republiky a od té doby, kdy naposledy vyhrál titul, jsme zápasy s ním většinou zvládali. Se Slavií je to v poslední době samozřejmě horší. Doba, kdy jsem chodil ještě na střední školu a po každém zápase jsem se smál všem slávistům, je pryč. Za tu dobu jsem musel spolknout tolik posměšných výroků, že už jsem se proti nim i jistým způsobem obrnil. Na zápasy s těmito týmy se však těším vždy.”

 

Jaký je tvůj nejkrásnější sparťanský moment?

“V minulosti zcela jistě vyhraný double, kdy jsem byl přímo na stadionu a vzpomínka ve mě zůstane do konce života. V nedávné době byl pro mě nejkrásnější moment zápas s Villarealem. Sparta celý zápas prohrávala, ale nakonec ve druhém poločase podala výkon, za nějž se i přes prohru tleskalo.”

 

A ten nejhorší?

“To je strašně těžká otázka. Za poslední dobu jich blo hrozně moc. Hlavně, když Sparta nedokáže dotáhnout zápasy do vítězného konce, i když vede třeba 3:0. To by se dříve nestalo”

 

Zvláštní kapitolou je ve Spartě Jaroslav Hřebík. Jaký je tvůj pohled na tuto osobu?

“Já jsem ho registroval i jako diváka BC Benešov, proti kterým jsme hráli v 1. Lize basketball. On se chodil dívat a prý některé signály a akce pak transformoval do fotbalu. Mně hrozně vadilo, ze on nahradil Franze Straku za okolnosti, které tomu předcházely. Pan Hřebík ve Spartě odtrénoval své, Sparta hrála rychlý fyzický fotbal, ale nakonec to nedopadlo a skončilo bohužel opět nezdarem.”

 

Jak velkou roli sehrála ve vztahu Jaroslava Hřebíka s fanoušky postava Františka Straky?

“Franz byl pro sparťany v té době bohem. Vzpomínám na jeho první zápas, kdy trénoval Spartu a vyhrálo se horko těžko 1:0, ale pak se stroj nakopl a rozjel se. Liga mistrů se pod jeho vedením nepovedla, ale to bylo i díky individuálním chybám na hřišti. Poté, co byl odejit i přes lásku fanoušků, by to měl každý jeho nástupce těžké. Zase je tu fakt, že do vedení Sparty nevidím a nevím, co všechno se stalo.”

 

Ze Sparty odešlo před časem několik hráčů do Plzně. Ve Spartě se stali nechtěnými, ale v Plzni byli strůjci nejúspěšnějšího období klubu. Je sparťanské prostředí skutečně tak specifické?

“No všichni to říkají, ale podle mě to tak zcela nebude. Když jsi dobrý hráč, měl bys dobře působit v Blšanech, na Slovácku, v Liberci i na Spartě. Ne, že přijdeš do Sparty za 25 milionů a celou sezonu hraješ tužku. Hlavní problém je v tom, že musíš chtít hrát za Spartu, mít to v sobě a nedělat to pro peníze, ale pro klub. V tom vidím hlavní problém poslední doby. Hráči jako Kolář, Limberský, Petržela či Horváth nikdy nebyli opravdoví sparťani.”

 

Dokážeš si představit funkční Spartu bez peněz Daniela Křetínského?

“To zcela jistě ne. Bez peněz, které pan Křetínský do Sparty investoval bychom nebyli v první pětce. Ve Spartě peníze být musí. Je to velký klub a díky panu Křetínskému máme finanční jistotu.”

 

Máš někdy pocit, že Sparta neví, co chce?

“Řekl bych, že Sparta ví, co chce, ale dělá to blbě. Viz. v minulosti odchod legendy Horsta Siegla, odchod Tomáše Řepky či neprodloužení smlouvy Kangovi. To byl pro mě hráč, jež byl svůj, ale měl podle mě dostat smlouvu na další 2-3 roky. Takový hráč u nás zase dlouho nebude. Možná je na čase zkusit více mladých hráčů vhodně vedených těmi zkušenějšími.”

 

Jaké je tvé největší sparťanské přání?

Aby si zase nikdo nemohl ze Sparty dělat srandu a aby Sparta opět byla klub schopný vyhrát každý zápas.

 

Jak bys charakterizoval typického českého fotbalového fanouška?

“Já bych chtěl, aby český fanoušek byl objektivní a soudný. Bohužel láska ke svému klubu to často velmi brzdí. Nebýt nad někoho nadřazený a vystupovat lidsky. Fanoušků máme velkou řadu, ale těch opravdových máme pořád málo.